Oukej, tak teda recap uplynulýho roku, ať si udržím aspoň pěknej průměr jednoho textu ročně.
Platba domény a hostingu budiž tímto ospravedlněna.
3 + 3 nejoblíbenější koncerty a nejoblíbenější desky – bez pořadí.
Koncerty:
The Horrors/Room2/Glasgow
Něco jako pre-tour k nadcházející desce (release 21/3/25) po malejch klubech v UK, nová sestava, v ten den navíc ještě bez Joshe. Dopadlo to? Geniálně. Klub s těžkejma Sedmička vibes, byť o maličko větší, nejlepší zvuk, jakej jsem letos slyšel a kapela v čele s Farisem fenomenální. „Komická“ vložka v podobě dvacetiminutovýho výpadku mikrofonů v průběhu Sea Within a Sea vygradovaná dokonce odchodem kapely vystřelila v totální euforii po návratu. Asi dva tejdny jsem pak nedovedl poslouchat nic jinýho. Glasgow was mental.
What a band.
Mount Kimbie/Huxleys/Berlin
Nevím jak přesně to funguje, ale můj mozek si s věkem hledá cestu k čemukoli líznutýmu elektronikou o dost snadněji, než v dřív, přičemž v Mount Kimbie objevil něco jako ideál. Kdysi dávno v Meetfactory jsem se na jejich koncertě hrozně zamiloval, a došlo mi, že to možná nebyla náhoda. Trans, kterej mě unesl někam daleko už při první Four Years and One Day, a nepustil mě do konce, jsem nezažil roky. Něco dlouho utaženýho ve mně ten večer povolilo a všichni a všechno potom bylo hezčí, než předtím. Synťáky léčí.
The Notwist/Meetfactory/Praha
U nás kriticky nedoceněná kapela, kterou máme za humny a hraje tu jednou za deset let. Jsem hrozně vděčnej, že jsem u toho tentokrát mohl bejt, neskutečná experimentální smršť, přehršle nástrojů, nálad a stylů, celý to sedí dohromady a nakonec je to hrozně dojemný. „Have you ever been all messed up?“
Spát jsem šel se slzou v oku.
Honorable mentions: Lias Saoudi, Devendra Banhart, Slowdive, Claire Rousay, Chastity Belt, Beach Fossils
Desky:
50m Znak – Nadechnout se
Nasrat na „uměleckou hodnotu“ – důležitá deska je často ta, která ti ukáže smysl věcí ve chvíli, kdy ho nevidíš sám. Pamatuju si Banána, když kdysi prodával v Rekomandu, a sebe procházejícího desky tamtéž. Chtěl jsem mu říct, jak moc pro mě a můj morál byla jeho tehdejší kapela důležitá, nakonec jsem to neudělal. Dneska bych se za to už snad nestyděl, se svým novým ansáblem to dokázal znovu. Není to náhoda a já jsem za to vděčnej.
„Pojď se mnou – nechci jít sám!“
Sýček – IV
Nedá se svítit – Sýček mi po jeho zmizení ze scény chyběl hodně a když už to pomalu vypadalo, že návrat snad nebude nikdy, vytasil se prachatickej krautovej generál Libor Staněk s úplně novou, převážně slovenskou sestavou, i deskou vydanou na „Rekomandovském“ labelu Polí5. Enviromentální přesahy, citace českýho undergroundu i pozapomenutých básníků, hypnotizující repetice a šlapající kapela, hrozně se to povedlo. Nezbejvá než doufat, že to nebylo poslední Sýčkovo zahoukání.
Elias Rønnenfelt – Heavy Glory
Frontman Iceage Elias je, minimálně co se pěstovaný image týče, rozervaný dítko současnýho rokenrolu, podobně jako jím byl před patnácti, dvaceti lety třeba Pete Doherty. Jeho první sólovka má ale podle mě potenciál přesáhnout okruh posluchačů domovský kapely, která je ostatně v posledních letech v rámci masivní postpunkový vlny valící se Evropou poněkud upozaděná – klucí kodaňský ke svojí škodě předběhli dobu. Zpět ale k Heavy Glory – deska je to hravá, rozmanitá, hitová a ze všeho nejvíc naléhavá. Folk, postpunk, rokenrol. Je tam všechno a mnohem víc. Baví mě artwork a baví mě, jak to hraje naživo, škoda že o nás nejspíš nezavadí – proč by taky měl, když tu o tomhle počinu nepsal doslova nikdo.
Honorable mentions: Homeshake, Mount Kimbie, Chastity Belt
…………………………………………………………….čau25!……………………………………………………………………….