Parks, Squares and Alleys (dále PSA), původně sólový lo-fi projekt moskevského hudebníka Sergeye Khavra, tak trochu vybízí k zaškatulkování jako další z mnoha „one-hit wonderů“ doby internetové. Tím hitem je v Khavrově případě čtyři roky stará skladba „We’re Not Just Friends“ – bezstarostná a nakažlivá indie popová melodie dosud posbírala více než 9 milionů přehrání na Spotify, přičemž druhá nejhranější skladba PSA na stejné platformě dosahuje o celých 8 milionů nižších čísel. Ještě větší propast v počtech shlédnutí mezi hitovkou a písněmi druhého sledu, respektive živáky, je k vidění na youtube.
PSA také dosud fungoval především jako studiová záležitost, a když už Khavro koncertoval, bylo to vždy pouze v rámci jeho domovské země. Na letošní podzim však společně s kompletní kapelou vyrazil na evropské miniturné, které po zastávkách v Berlíně a Varšavě zakončil v Praze.
V malém, poměrně novém koncertním klubu Varšava, toho večera převládala ruština na podiu i pod ním, jak už to u akcí téměř výhradně ruských interpretů organizovaných promotéry ME Music Evenings bývá. Předkapela Francesco The Beaver je čtveřice taktéž ruských chlapců usazená v Praze, což je všechno, co o nich dovedu napsat, zmeškal jsem totiž jejich kompletní set. Kluci, omlouvám se, třeba příště.
Prostor se před začátkem setu hlavní hvězdy z většiny zaplnil, Khavro s kumpány nastoupil po deváté. S vždypřítomnou kšiltovkou působí trochu jako ruský ekvivalent Maca DeMarca, kytara Danelectro s duhovým popruhem je zase přesný průsečík s mým vkusem (a majetkem, haha) – o sympatiích bylo tedy rozhodnuto ještě před začátkem samotného koncertu.
Přesto, že PSA znám poměrně dlouho, jsem moc nevěděl, co očekávat – nejsledovanější záznamy živáků na youtube mě příliš nebavily. Obavy se ale rozptýlily hned, jak Sergey hrábnul do kytary – kapela je sehraná, její easy-going popěvky nutí člověka se neustále usmívat a znějí minimálně stejně skvěle, jako na nahrávce, byť alespoň textově jsou většinou velmi minimalistické (I love you, i love you, lalalalalalalala, love you), to je však naštěstí zrovna v jejich případě spíš k dobru, než ke škodě.
Po asi dvaceti minutách vypadává opakovaně elektřina, kterou se naštěstí podaří opravit záhy a koncert se striktním koncem k desáté večerní tak neutrpěl výraznější škody na své délce ani atmosféře, oproti mým předchozím koncertním zážitkům ze stejného klubu je potěšující i dobrý zvuk.
Kromě mixu nejznámějších písní zaznívá i můj aktuální favorit, novinka „Lucky 9“, věnovaná nedávno zesnulé legendě lo-fi písničkářství, Danielu Johnstonovi. Škoda, že mezi diváky nejspíš nikdo nevěděl, o koho běží, minimálně žádného zvláštního aplausu se uvedení písně nedočkalo, za zdejší publikum nevzdělané v historii alternativní hudby ale PSA nemohou.
V závěrečné „Forest“ se část obecenstva přeci jen nechává strhnout z dosavadního pohupování k tanci, stejně jako frontman nad nimi. Ten večer poprvé a také naposledy, kapela by proti přídavku nic neměla, s policejní hodinou se ale nediskutuje.
Pražská premiéra Parks, Squares and Alleys byla povedenou a jestliže mělo české publikum ohledně moskevské kapely podobné otázky jako já, Khavro a spol. mu nabídli jasně pozitivní odpovědi. Pokud budou koncertovat častěji a skládat aktivněji, ze škatulky projektu jednoho hitu dřív nebo později nutně vystoupí.