about music and stuff
Oukej, tak teda recap uplynulýho roku, ať si udržím aspoň pěknej průměr jednoho textu ročně. Platba domény a hostingu budiž tímto ospravedlněna. 3 + 3 nejoblíbenější koncerty a nejoblíbenější desky – bez pořadí. Koncerty: The Horrors/Room2/GlasgowNěco jako pre-tour k nadcházející desce (release 21/3/25) po malejch klubech v UK, nová sestava, v ten den navíc ještě…
Měl bych o tom něco napsat. Měl bych to udělat brzo, hezky za čerstva, dokud si to pamatuju. Při procházce nočním Kreuzbergem cestou z koncertu nahraju na záznamník v mobilu pár postřehů, jen tak pro jistotu, abych nezapomněl. Dobrej nápad, kámo, chválím se teď, po dvou měsících odkládání, kdy konečně mlátím do klávesnice. ___ Cejtím…
V životě jsem zažil nepočítaně intenzivních hudebních fascinací. U některých interpretů mi odhodlání vytetovat si jejich jméno na tělo vydrželo sotva pár dní, u jiných roky (a u někoho – i když na tom pro tenhle text nezáleží – jsem onu myšlenku i dotáhl do konce, čau Frusciante!). Jakkoli se přehnaným adoracím kohokoli v současnosti…
Cítím se vždy o něco komfortněji, když čtu nebo poslouchám, jak o stejných pocitech, co mě čas od času táhnou dolů, mluví i jiní lidé. Ne že bych si bez toho myslel, že jsem výjimečnej a zažívám něco, co ostatní ne, ne že bych cokoli z toho komukoli z nich přál, přesto jsou to až…
„Pojď na koncert jednoho týpka z Ameriky, zpívá o bohu, lásce a smrti. Bude to super“. Tak by klidně mohlo znít pozvání na koncert Kevina Morbyho pro nezasvěcené, což jsem naštěstí nebyl, protože podobný popis by mě k sobotní návštěvě Meetfactory asi nenalákal. Ačkoli jako zkratka to celkem odpovídá. O Morbym se toho ale dá…
Bylo mi 13, možná 14, když jsem kdesi v bedně zahlíd útržek klipu neznámý kapely s vtipně znějícím názvem, kterej jsem si zapsal na kus papírku. Doma nebyl internet a já se svým bažením po objevování nový hudby zůstal plně odkázanej na místní hudební knihovnu. To byla naštěstí na malý město pozoruhodně dobře zásobená instituce,…
Teplická kapela Sorry Holka po delší odmlce a také několikanásobném odkladu konečně vypustila do světa novou hudbu. Místo dříve proklamovaného alba je z toho sice (zatím) „jenom“ čtyřpísňové EP, po pár posleších se však dá zodpovědně prohlásit, že pro českou kytarovou scénu je jeho vydání skvělou zprávou. Zatímco na čtyři roky starý debut „Krušný“ ještě…
Nedlouho poté, co jsem jeho zatím poslední řadovou desku „Dedicated to Bobby Jameson“ zařadil do seznamu svých nejoblíbenějších nahrávek desetiletí, mám důvod psát o Arielu Pinkovi znovu, tentokrát bohužel kvůli záležitostem, jež se rozsáhlé hudebníkovy autorské tvorby přímo netýkají, nicméně zásadním způsobem mění náhled na Pinka samotného. Bez přídomku „výstřední“ či „kontroverzní“ se neobešel téměř…
Jakkoli mě míjejí dílčí optimismy, které pravděpodobná většina společnosti naučeně vztahuje k přelomu starého a nového roku, jakkoli nerozumím konceptu, kdy má jeden vteřinový pohyb hodinové ručičky zleva doprava sám o sobě zajistit změnu věcí, co víc, dokonce změnu k lepšímu, nakonec se ani mně pocit vděku za konec letošního roku nevyhnul. Konce let, dekád,…
Zažít DIIV naživo. Doma, v Praze. Po většinu z času, co je poslouchám, by mi to přišlo jako totální unreal, něco nemyslitelnýho. Krom toho, že kapela ani dřív v Evropě nevystupovala úplně často, to po skončení tour k minulé desce „Is the Is Are“ značnou chvíli vypadalo, že dohrála úplně. I když se zmíněná nahrávka…
Pětadvacetiletý britský hudebník Archy Ivan Marschall, dříve vystupující i jako „Zoo Kid“, přichází s dlouho očekávanou novinkou – jeho čtvrtá nahrávka, z toho třetí pod pseudonymem King Krule, pojmenovaná „Man Alive!“, spatří světlo světa už za necelé dva týdny. Předchozí studiovka „The Ooz“ (nominovaná na prestižní Mercury Prize) je stará už dva a půl roku,…
Post punk. Zase je v kurzu. Občas mám dokonce pocit, že někde nehraje nic jinýho, speciálně vloni v rámci hudebního programu míst jako Kasárna Karlín mohl člověk získat snadno dojem, že pod různé jeho odnože spadá minimálně dobrá polovina všech vystupujících. Princip aktuálního post punkového „trendu“ je vlastně dost podobný, jako v případě pořád ještě…
Přes 60 navštívených eventů, 120+ viděných/slyšených interpretů. Tihle z nich mě bavili nejvíc (chronologicky podle data, bez pořadí): The Dandy Warhols (27.1.2019, Festsaal Kreuzberg, Berlín)Ve třech slovech: balónky, oslava, nostalgiePůvodně jsem Berlínskou zastávku „Dandyů“, na této tour slavících 25 let existence, do výčtu nejlepších koncertů zařazovat nechtěl. Nová deska, kterou si ke čtvrtstoletí skupina nadělila,…
Indie rock, rok 2019. Uvadající žánr se možná pozvolna vrací do centra dění, přičemž klíčovou roli v něm začínají hrát mladé tvůrkyně. Jestliže na počátku devadesátých let čítala kytarová scéna možná desítky nezávislých (hnutí „riot grrrl“) i komerčně úspěšných (Hole, The Breeders,…) dívčích kytarových kapel, v období největšího rozmachu indie-revivalu po přelomu tisíciletí se naopak…
Parks, Squares and Alleys (dále PSA), původně sólový lo-fi projekt moskevského hudebníka Sergeye Khavra, tak trochu vybízí k zaškatulkování jako další z mnoha „one-hit wonderů“ doby internetové. Tím hitem je v Khavrově případě čtyři roky stará skladba „We’re Not Just Friends“ – bezstarostná a nakažlivá indie popová melodie dosud posbírala více než 9 milionů přehrání…
„Když jsme přijeli jako support Angel Olsen, byl tu fakt velký dav, když jsem tu hrál poprvé sám za sebe, byl to pěkný malý hlouček. No a teď tu máme krásně středně-velký crowd“, srovnával Alex v jedné z pauz mezi písněmi, jak se mu během jeho dosavadních tří českých zastávek proměnilo publikum. Samotný Cameron se…
Bez velkých fanfár, speciálních výročních reedicí nebo snad uvolnění jakéhokoli dosud nevydaného materiálu z průběhu nahrávání – dekáda od vydání „Humbug“, alba, na jehož hodnocení neexistuje ani po tolika letech shoda mezi fanoušky i hudebními kritiky, se obešla bez výraznější pozornosti ze strany hudebních médií* i samotné kapely. Je to škoda, „trojka“ je totiž pozoruhodnou…
„My mind is filled with stuff“, hlásá název třetí ze skladeb nejnovějšího, již osmnáctého studiového alba The Brian Jonestown Massacre. Těžko to lze někomu věřit více, než Antonu Newcombeovi, jednomu z největších workoholiků ve světě kytarové hudby a hlavnímu mozku kapely – jeho berlínské studio Cobra chrlí jednu nahrávku za druhou, z nichž stojí za to zmínit…
Ariel Pink, podivín, ikona DIY nahrávání, lo-fi přístupu a weirdo popu, otevírá početné archivy a ve spolupráci se svým labelem Mexican Summer přichystal projekt „Ariel Archives“. Ten by měl čítat zatím přesně nespecifikovaný počet vinylových reissues staršího známého i dosud nevydaného materiálu. Nahrávky budou vycházet postupně, první tři z nich, „Underground“, „Loverboy“ a „Odditties Sodomies…
Před několika lety by pro mě koncert The Story So Far zcela jistě představoval splněný sen. Vzpomínám si na tu dobu docela dobře. Na facebooku jsem byl členem skupin jako „Defend Pop Punk“, hudba TSSF mě každé ráno pomáhala nakopnout se na cestě do tehdejší práce v restauraci a provázela při osamělých skejtových toulkách Prahou….
DIIV (čti „Dive“) patří společně s Wild Nothing nebo Beach Fossils (kteří byli také předcházející kapelní destinací frontmana Zacharyho Colea Smitha), k nejvýraznějším představitelům dream-popového indie revivalu uplynulé dekády. Ze zmíněné trojice jsou však také jednoznačně největšími potížisty a s novou nahrávkou si i tentokrát dali na čas. Důvod je nasnadě – stejně jako v…
Danovi Boecknerovi věřím. Je pro mě ztělesněním člověka, jehož kroky se vyplatí v průběhu let bedlivě sledovat. I když sám jsem v první řadě fanouškem Wolf Parade (nová deska je již nahraná a čeká se na release – prý začátek 2020), ani tvorba Handsome Furs a nejmladších Operators mě v průběhu let neminula, a právě…